V současné době není potřeba průchodu do Údolí oddechu aktuální

Tento článek je součástí seriálu Zastupitelstvo 11. 12. 2019

Co se vlastně skrývá po touto nenápadnou větou, kterou nenalezneme v oficiálním zápise ze zastupitelstva?

Otvírám svoji složku k této kauze, která obsahuje okolo 300 stran dokumentů. Kauza začíná před dvanácti lety na jaře roku 2008, kdy ing. Holan jako nový majitel parcely 2182 zahradil veřejnou pěšinu mezi ulicí Foltýnovou a údolím potoka Vrbovce, po desetiletí hojně využívanou občany horního Bystrce k vycházkám. Občané se se obraceli na stavební odbor městské části Brno – Bystrc s žádostmi o sjednání nápravy. Ten projevil pochopení a skutečně nařízení vydal. Ale pak se cosi zlomilo a sympatie úřadu se přesunula na stranu pachatele a v úředním soukolí to začalo drhnout. (http://lednacek.net/pesina/ dodnes k dohledání).

Majitelé pozemků v okolí přehrazené pěšiny přišli o jedinou přístupovou cestu ke svým pozemkům a domáhají se nápravy. Marně. V květnu 2008 dostali majitelé několika zahradních chat v Bystrci od nového souseda nabídku na odkup chaty i pozemku. Většinou odmítli. Čtyři z nich, kteří mají pozemky hned vedle nového majitele, pak o chatu přišli. V rozmezí asi dvou let jim postupně všechny objekty vyhořely. (idnes, 22. května 2008). Policie pachatele nenašla a vyšetřování zastavila…

„Pozemek je ve stejném stavu, jako když jsem ho koupil. Já tam žádné překážky nedával a nevím ani o tom, že by tam byla nějaká cesta.“ tvrdí pan Holan v květnu 2008. Bystrčtí úředníci jsou jiného názoru. Cesta existuje a jsou o tom důkazy. Záležitost je řešena dokonce s ministerstvem vnitra.

Již v říjnu 2009 navrhuje paní Krejčová, vedoucí stavebního odboru ÚMČ Brno – Bystrc řešit průchod z ulice Foltýnovy k Vrbovci po parcele č. 2157/1, která v majetku města. To přináší možnost umožnit průchod k Vrbovci zhruba 100 m daleko od přehrazené pěšiny. Co způsobilo, že ani za dlouhých jedenáct (!) let nebyl úřad schopen tuto náhradní variantu realizovat? (Když už se nedostalo spravedlnosti těm, kterým byly spáleny nemovitosti a byli připraveni o své pozemky). Neochota úředníků pracovat na nepohodlné kauze? Nařízení „shora“? Moc peněz? Všechno je možné. Tři stovky stran mých dokumentů jsou výmluvným svědectvím o průběhu kauzy a lze z nich leccos vyčíst.

Kauza pěšiny k Vrbovci rozhodně není mrtvá. Možná právně promlčená, ale nikoli zapomenutá. Jak zaznělo z řad opozice, rozhodnutí radnice rezignovat na umožnění průchodu krajinou (N.B. po obecním pozemku!) je plivnutím do tváře těm, kteří na kauze desetiletí pracovali a z nichž mnozí přišli o majetek i o zdraví. Těm, kteří byli po vleklých a únavných jednáních v zájmu obyvatelů Horního Bystrce ochotni ke kompromisu, když jim bylo nabídnuto alternativní řešení průchodem přes obecní pozemky.

Z řad opozice bylo Radě navrženo přehodnocení jejího postoje ke kauze Vrbovec…